sobota 19. prosince 2015

Jakub z Polagraphu a jeho tipy na dárky

Jakub pracuje u nás v Polagraphu, takže je tím nejpovolanějším, kdo by vám mohl doporučit super dárek pro analogového fotografa. Přečtěte si jeho dva krátké tipy a inspirujte se - na shánění dárků už vám zbývají jen poslední dny! :-)

Tip č.1: Myslím, že určitě nic nezkazíte sáhnutím po některém z Impossible filmů. Máme opravdu široký výběr a polaroidovému nadšenci uděláte určitě ohromnou radost, navíc se jako objednávka z eshopu snadno balí, takže radost budu mít i já. Vesmír je v rovnováze.


Koupit Impossible filmy můžete zde.
520,- Kč


Tip č.2: V poslední době mám velice v oblibě kinofilmové kompakty. Jak už název napovídá, největší výhodou jsou určitě malé rozměry, celá řada jich navíc má i kvalitní optiku, která se leckdy vyrovná i kvalitnějším sklům kinofilmových zrcadlovek. Navíc mají integrovaný blesk, takže ideální společník na oslavu silvestra je na světě!


Koupit kinofilmové kompakty můžete zde.
od 1100,- Kč



úterý 8. prosince 2015

Můj tip na dárek: YASHICA T4



Malý společník s jedinečnou optikou.

Tento kompakt jsem si zamiloval. Vejde se do kapsy, takže ho u sebe nosím skoro pořád. Prožili jsme spolu spoustu zábavy, ale i práce. Díky špičkové 35 mm optice od C. Zeisse se dá Yashica T4 srovnávat se zrcadlovkou. Nevěříte? Také jsem nevěřil, dokud jsem nenafotil první film. Optické podání tohoto malého kompaktu je opravdu neuvěřitelné. Portrét i jeho DOF jsou dokonalé.




Při testování se mi do ruky dostane spousta zajímavých věcí, které pak najdete u nás, ale tento fotoaparát jsem si musel nechat, je to moje třetí oko. A díky své velikosti ideální společník. Už se mi nestává ..aaa, tohle bych si vyfotil na film :)



Najdete u nás: ZDE
 
Ps: Mám ještě T4 ZOOM. Ten jsem si musel také nechat :))
Vůbec celá řada T4 a T5 jsou jedny z nejlepších kompaktů.


Tomáš

pondělí 26. října 2015

Jak na filmy Impossible, 2. díl - TEPLOTA



Umět správně zacházet s filmy Impossible znamená mít stále na paměti teplotu a světlo. Přečtěte si další návod od Mikyho Arsenjeva a dozvíte se, na co je třeba si dávat pozor!

Na úvod - uchovávání filmu 

"Mám radši dávat filmy do lednice?" ptá se nás v Polagraphu mnoho lidí. Ačkoliv to Impossible doporučuje, filmy můžete bez obav skladovat kdekoliv při pokojové teplotě. Je to i praktičtější, protože po vyjmutí z lednice se film potřebuje hodinu pokojové teplotě přizpůsobit.

V extrémních letních vedrech ale bude lednice určitě ta nejjistější volba. Filmy chraňte před horkem a nenechte na ně svítit slunce. Pokud film berete na dovolenou, může se poměrně snadno stát, že ho zapomenete v autě, které se může na slunci pěkně rozpálit a auto se promění v pec. Takto se film může zničit, jeho barevnost se deformuje, nebude kontrastní a plná. Podobné situaci se vyvarujte v zimě, jinak film zmrzne.

Impossible film spotřebujte nejlépe do půl roku. Na rozdíl od původních filmů od Polaroidů, na které lze ještě po letech fotografovat, se několik let staré verze Impossible filmu kazí. Pokud se vám dostanou do rukou filmy Impossible PUSH nebo COOL, s největší pravděpodobností nebudou fungovat.



Práce s teplotou / Zima

Chlad znamená pro Polaroid spoustu nebezpečí, a tak je každá podařená fotka v zimě cenným úlovkem. Impossible uvádí na svých filmech jako mezní teplotu 13°C, takže ve větším chladu se vždy budete trochu pohybovat na hranici experimentu.


© Chelsie A. Olivieri

Nízká teplota mění barevnost fotografií, obyčejně se zabarvují do fialova a do modra. Fialový nádech dostávají fotky, které dostatečně zahřejete, modré budou ty, které se vyvolávají v chladu. Pozor na černobílé, ty se ve velké zimě dostatečně neprobarví, vzniká na nich šedivý závoj a s černou nebudou mít tolik společného.

Nízká teplota prodlužuje také dobu vyvolávání. Pokud nebude v dostatečném teple, může se barevná fotografie vyvolávat i hodinu, černobílá aspoň deset minut.



"za studena"

Fotky vyfocené venku ihned schovejte do tepla. To znamená určitě do té nejteplejší kapsy, čím blíže k tělu, tím lépe. Já, ačkoliv to zní divně, si je dávám třeba až pod tričko na břicho. To taky nejdřív hrozně studí, ale pro snímek to představuje tu nejlepší péči a navíc jistotu, že se určitě vyvolá v pořádku. Akorát musíte dávat pozor, abyste ji nezlámali - to znamená nějak násilně neohnuli, aby chemie nepopraskala.

Pokud si foťák vezmete ven v opravdu chladným teplotách, může se snadno stát, že vám film zmrzne, což je to úplně nejhorší.

fotka ze zmrzlého filmu

Dobrá zpráva je, že film zas funguje normálně, pokud v pokojové teplotě rozmrzne. Je to tedy jak s kuřetem, které vyndáte z mrazáku. Pamatujte ale, že zrmzlé kuře se jíst nedá. Fotky vyfocené ze v tu chvíli  chvíli zmrzlého filmu už nic moc nezachrání, jakkoliv je později budete dávat do tepla. Skoro nic na nich nebude vidět a je dost možné, že vnitřní vrstvy chemie rozpraskají. Vždy tedy dobře rozmyslete, za jakých podmínek budete Polaroid brát s sebou.

(Na další fotce chemie sice trochu popraskala, ale byla už vyvolána v teple a tak nakonec vyšla vcelku nepoškozená. Bílý sníh se díky teplotě venku zabarvil do fialovo-modra)


Zima s sebou nese pro Polaroid mnoho omezení, ale mohou se vám podařit barevně zcela jedinečné a kouzelné fotky!



 

Práce s teplotou / Horko  

Stejně jako v zimě je třeba za tropických letních dnů chránit film před nevhodnou teplotou. V létě se to ale dělá hůř, protože v zimě můžete film snáze zahřát, než v létě ochladit. Impossible filmy můžete bez starosti uchovávat tak do 25 stupňů celsia, vyšší teplota už není ideální.

Největší nepřítel filmů je přímé slunce! Snažte se je v létě vždy držet mimo jeho dosah. Ještě horší je nechat na slunci fotoaparát, v kterém už film je. Hlavně polaroidy z tmavého plastu se velmi rychle rozpálí a film uvnitř foťáku to odnese.

Přímé slunce má také vliv na proces vyvolávání polaroidové fotky, jak svým ostrým světlem, tak žárem! Fotka vyleze třeba úplně oranžová (pokud plánujete sérii fotek v sépii, budiž letní slunce ideální návod).





Při vysokých teplotách se filmy můžou silně zbarvit do žluta, oranžova, růžova a červena. Uměle můžete této barevnosti snadno dosáhnout, když fotku během vyvolávání trochu přihřejte - na topení, u žárovky.

Stejně jako v zimě jsou zásadní pro barevnost výsledné fotografii dva faktory: v jaké teplotě byl film do dané chvile skladován a v jaké teplotě je fotka vyvolávána. Už bylo řečeno, že film se může nadobro deformovat, pokud se dostane na nějakou dobu do přílišného horka. 

V létě se ale před horkem utéct nedá, a tak fotky alespoň shovávejte do stínu.



© Cristina Altieri

Svou chromatickou citlivostí a rozvinutím teplých nebo studených tónů však Impossible filmy krásně zachycují atmosféru zimy a léta. Je otázka, jak budou fungovat nové verze barevného filmu. Věřím, že příští léto už nás čekají v tomto ohledu znovu lepší podmínky!

Impossible filmy můžete zakoupit na našem e-shopu. Když se vám focení ani přes tento návod nebude dařit, neváhejte se za námi stavit v Polagraphu, moc rádi poradíme :-)

pondělí 28. září 2015

ROZHOVOR: Oliver Blohm / Polaroid 8x10



Oliver Blohm, mladý berlínský fotograf, je největším odborníkem na náš oblíbený velkoformátový Polaroid 8x10. Právě proto jsme ho oslovili, aby předvedl svoje perfektní snímky u nás v Polagraphu. Učiní tak 30. září na vernisáži - a při té příležitosti jsme s ním pokecali o tom, jak se na takový velkoformát fotí :-)

Jak ses dostal k velkoformátové fotografii?
Vlastně náhodou. Během mých studií nabídla studentům architektury univerzita projekt na téma fotografie a architektura. Zrovna jsem dokončil bakaláře a nebyl jsem si úplně jistý, jakým směrem se dál vydat. Rozhodl jsem se s nimi spolupracovat, abych získal novou perspektivu.

Od začátku jsem volil analog a s fotografiemi jsem manipuloval. Začínal jsem s tilt-shift optikou (výsledné fotografie vypadají jako miniatury – pozn. př.), ale pak jsem se rozhodl jít o krok dál a prozkoumat velkoformát. To byl pro mě důležitý moment a skoro po celý rok jsem pak nedělal nic jiného, než fotil  na 4x5” a experimentoval s negativy. To období ve mně vzbudilo větší zájem o  analogový film než kdykoliv předtím, což mě dovedlo k Polaroidu a posléze Impossible filmům.

Pak ses ale přestěhoval do Berlína.
Rozhodl jsem se dostudovat tam, ale tím pádem byly ty fotoaparáty najednou daleko a tak můj zájem přestal být tak intenzivní. O dva roky později jsem se však poprvé setkal s 8x10” filmem od Impossible, a tato jiskra ve mně znovu takříkajíc zažehla plamen. Poté, co jsem hledal způsob, jak tento film upotřebit, mi můj profesor z univerzity nabídl svůj 8x10” aparát. Bude to teď  něco přes rok, co jsem té technice znovu propadl.


Práce s velkoformátem je mnohem obtížnější než klasická fotografie. Jaká část focení je nejtěžší? Co tě na tom baví?
Nejdříve musím říct, že nesouhlasím s označením “klasická fotografie”, protože technika mojí práce je v podstatě stejná jako za starých časů. To je pro mě důležitá věc, je to dost manuální práce a ten proces je daleko intenzivnější při porovnání s prací na menším formátu.

Velké formáty vám dávají plnou kontrolu nad všemi optickými pravidly. V tomto směru se vám dostane naprosté svobody, ale jinde zase vznikají omezení. Nemůžete se třeba volně pohybovat a dívat se skrze hledáček. Váš fotoaparát je obrovský v porovnání se středními nebo malými formáty. Nelze být moc spontánní, než s aparátem hýbnete je třeba promyslet každý detail týkající se kompozice. Téměř každý krok je proces sám o sobě, což je pro mě jedna z nejzajímavějších a nejpřitažlivějších věcí na velkoformátové fotografii.

Někdy vám focení přijde jako první rande. Nemůžete se chovat jak chcete, musíte si být vědomi svých možností a zkoumat situaci. Z toho plyne jedinečné vzrušení při práci toutu technikou. Nemůžete jenom tak zmáčknout spoušť, “cvak”.

Kolik času potřebuješ na pořízení jedné 8x10 polaroidové fotografie?
Když se vrátím k tomu přirovnání, focení na velkoformát není rande na slepo. Chce to čas, který chcete strávit, který chcete investovat.

Abych to ukázal na příkladu: během dobře zorganizovaného fashion focení, které trvá zhruba 12 až 14 hodin, zvládnu pořídit 20 až 25 fotek. To může znít jako nízké číslo, ale představte si že každý člen týmu pracuje na místě před fotoaparátem a teprve když jsou všichni se svou prací spokojeni, můžu začít přemýšlet o samotné fotografii. Ten tým je tak zaujatý prací s detaily, že nahradí Photoshop,  má energii, kterou žádná počítačová postprodukce nenahradí. Je to úžasně dynamické!

Pro Impossible testuješ nové 8x10 filmy než jdou do prodeje a také pro ně fotíš propagační materiály. Baví tě to?
Nejsem jediný, kdo má tuhle možnost, ale ano, od minulého roku mám blízké spojení s Impossiblem a díky tomu také spoustu nových možností. Impossible mě například poctil příležitostí být tím prvním z celé továrny, kdo otestuje nový barevný 8x10 film. To byl a pořád je nezapomenutelný okamžik mého života. A ten film je úžasný! Nemůžu se dočkat, až se oficiálně začne prodávat.

Spolupráci s Impossible si zkrátka opravdu užívám, je to tým skvělých lidí. Je pro mně velkým potěšením poskytovat jim zpětnou vazbu, testovat materiály a být součástí jejich kampaní.

Líbí se ti směr, kterým se nové filmy ubírají?
Vývoj chemické formule filmu určitě směřuje tím správným směrem, filmy jsou rychlejší, stabilnější a snáz se používají. Krok po kroku se přibližují tomu, aby byly opravdu znovu “instantní” a je úžasné to vidět a být toho součástí.


Měl jsi někdy šanci zkusit ještě větší formát než je 8x10?
Zatím ne. Jenom jsem asistoval při focení na deskový aparát 20x24 palců. Chtěl bych na něj připevnit polaroidová záda a fotit s ním brzo fotit sám ve Vídni, v Supersense, abych si to mohl odškrtnout na svém seznamu věcí, které chci v životě dokázat. Hlavně než se spotřebuje veškerý materiál. Neexistuje jinak reálná možnost dostat se k práci na něčem tak obrovském a tak významném.

Jaké další věci na tom seznamu máš, co bys chtěl ještě s velkoformátovou fotografií dokázat?
Je jich hodně a napadá mě toho čim dál tím víc. Nejvytouženějším snem je nafotit portréty známých osobností, které ovlivnily můj život. Lidí z hudebních kapel, herce, režiséry a jiné umělce. Miluji portrétní práci, přibližovat se k lidem, zejména s aparátem 8x10. Máte možnost tak člověka hlouběji poznat, protože nemůžete pospíchat a musíte o něm přemýšlet. S takhle velikým aparátem nejde pořád hýbat. Schováte se pod černou záclonu a pozorujete osobu na matnici zvětšujícím sklem. Přiblížíte se k němu intimním, skoro až voyeristickým způsobem. Jste spolu na jedinečnou chvíli sami, jeden pro druhého.

Vernisáž výstavy Olivera Blohma se odehraje:
ve středu 30. září
od 18:00

FB událost zde.

úterý 8. září 2015

Jak na filmy Impossible, 1. díl - SVĚTLO


Umět správně zacházet s filmy Impossible znamená mít stále na paměti teplotu a světlo. Nabízíme vám pár rad.

Jak světlo tak teplota ovlivňují výslednou barevnost polaroidové fotky. U světla se soustředíme na jeho charakter a intenzitu, to znamená, co je jeho zdrojem, jaké má zbarvení a je-li ho dostatek.  

Obyčejně člověk přijde do styku se slunečním světlem, umělým osvětlením v interiéru, či profesionálním světelným vybavením (tomu se v tomto článku věnovat nebudeme).  

Jak se přizpůsobit aktuálnímu množství světla? Každý polaroidový foťák má kolečko/posuvník, kterým můžete měnit světlost/tmavost fotografie. Pokud je málo světla nebo pod mrakem, nechávejte posuvník uprostřed. Obecně je ideální nastavit posuvník o 1/3 tmavší. Pokud je hodně slunečno, posuňte na 2/3 tmavší. Pokud vám v určitých podmínkách vyjde fotka příliš světlá, ztmavte nastavení na posuvníku. 

Pamatujte, že intenzita denního světla se mění v závislosti na denní dobu a ročním období. Zcela odlišné množství světla bude v létě či v zimě odpoledne.



Ovládání kolečka závisí samozřejmě na zkušenosti. Pokuste se zapamatovat si vždy podmínky a nastavení, za kterých jste fotili a jak fotka dopadla.

Tady jsou na ukázku možnosti korekce pomocí posuvníku, jde o fotografie vyfocené během stejné chvíle. 

Příliš světlá:




Příliš tmavá:





Jak posuvník funguje? 
Na polaroidových fotoaparátech nenastavujete manuálně clonu (kolik světla propustíte dovnitř během expozice) ani čas (jak dlouho film během expozice osvítíte). Clona je pevná (nedá se měnit) a intenzitu světla si měří aparát sám čidlem a vyhodnotí, jak dlouhý čas expozice zvolí. S čidlem lze ale manipulovat pomocí kolečka/posuvníku, protože posouváním doprava/doleva měníte postavení filtrů před čidlem.

Film typu SX-70 nebo 600
V určitých podmínkách také hraje roli, jestli fotíte na film Imposible 600, nebo Impossible SX-70, protože filmy se liší světelnou citlivostí. Film SX-70 má citlivost 125 ASA, zatímco 600 citlivost 600 ASA. Na příliš ostrém slunci tedy bude výhodnější fotit s filmem SX-70, v zimě zase filmem 600.

!! Tyto dva filmy ale nelze vkládat do fotoaparátů nahodile, každý fotoaparát je vyroben pro příslušný typ filmu (viz článek) !! Více se o možnosti kombinování filmů v jednom footaparátu dozvíte zde a zde. Nutno podotknout, že takový krok není třeba, jenom to rozšiřuje mimo rámec foťáku vaše možnosti.



Čeho využít?

Barevnost světla
Co to znamená, že je světlo barevné? Snad se vám hned vybaví ranní či pozdně večerní světlo, které působí žlutě či oranžově a odlišně od ostrého světla v poledne. Impossible filmy mají úžasnou schopnost zachycovat  rozdíly světla, což má vliv na jeho barevnost a vdechnou tak fotkám jedinečnou a silnou náladu.

©Nicola Coe
Všimněte si, že barevnost Impossible je jemná a tak skvělých výsledků a dosáhnete při jemném slunci. 


Na co dát pozor?

Ostré světlo, výrazné kontrasty
Tohle je hlavní problém v létě - Impossible filmy s obtížemi zvládají veliké rozdíly mezi světlým a tmavým.  Světlá místa se snadno přepálí a stinná budou příliš tmavá a nebude v nich nic vidět. Všímejte si pozorně rozložení stínů. Za takových podmínek snadno zkazíte portrét (pokud se stíny vědomě nepracujete), stíny zdeformují tvář a zbytek bude snadno přesvětlený. V takové chvíli je nejlepší fotit celou tvář ve stínu.



Roozstřené fotky

Fotit venku za denního světla bez blesku je možné tak dlouho, jako trvá den. Jakmile zapadne slunce, pouštíte se na tenký led. I když má v létě člověk pocit, že je i chvíli po západu slunce dost dobře vidět, světla velmi rychle ubývá. Obvykle fotoaparát použije dlouhý čas a fotky vyjdou rozklepané a rozmazané. Foťák si tedy případně posaďte na stativ, nebo pořádně zapřete a počítejte s dělším časem expozice. 

dlouhý čas, roozstřená fotka

Umělé osvětlení

V interiérech je rozhodně nejjistější fotit s bleskem. Obyčejné žárovky vůbec nejsou silným zdrojem světla. Bez blesku lze v žárovkami osvíceném prostředí fotit ze stativu, pokud používáte film 600. S filmem SX-70 si neškrtnete.

Proč přece jenom fotit v takovou chvíli bez blesku? Zaprvé jde o barevnost. Blesk zbarví fotku svým charakteristickým bílým světlem, což není vždy pěkné. Také vám může při blížších záběrech házet za objekty nechtěné stíny a něco naopak přepalovat.

použítí filmu SX-70 z ruky večer v restauraci


Na momentky bez blesku radši zapomeňte. Snad jedině za velice silného světla, kdy se závěrka polaroidu zavře skutečně rychle. Jinak budou vaše fotky vypadat následovně:



Pár poznámek k barevnosti Impossible

Polaroidové fotky působí nerealisticky, protože Impossible film nepracuje s jednotlivými barvami vyváženě. Barevné filmy neumí bílou barvu (na rozdíl od černobílého), místo toho dělá jemně žlutou (což je jeden z důvodů, proč fotky působí tak retro). Nejvýraznějši se projeví ostrá červená a další křiklavé tóny. Velmi hezky dokáže zobrazit světlé tóny, naopak při nedostatku světla takřka nerozeznává rozdíly mezi tóny tmavými (z tmavě modré udělá snadno černou).

výrazná červená


Impossible filmy můžete zakoupit na našem e-shopu. Když se vám focení ani přes tento návod nebude dařit, neváhejte se za námi stavit v Polagraphu, moc rádi poradíme :-)

pondělí 10. srpna 2015

Jak vybrat Polaroid? Polaroid 600 vs. SX-70

Existují dva základní typy fotoaparátu Polaroid pro integrální (vyjížděcí) film, stejně jako dva typy filmu, který každý z nich používá. V tomto článku se dočtete vše důležité, co o nich potřebujete vědět. O třetím typu Polaroid Image/Spectra, který používá nikoliv čtvercový, ale širokoúhlý formát chystáme samostatný článek.           

            Polaroid řady 600  

         

Ty nejběžnější modely Polaroidu nesou označení 600. Jsou plastové, často různě barevné a obvykle se jejich vzhled vybaví lidem, když se řekne Polaroid.


Jejich návev je odvozen od typu filmu, který používají – číslo 600 značí světelnou citlivost (600 ASA). Existuje mnoho variant „šestistovek“, řady 600 OneStep, 635, 636, ale všechny jsou v podstatě totožné. Různí se především odlišným designem, ale fungují stejně. Během let byla vyrobena velká spousta limitovaných a netradičně barevných edicí, které se současně těžko shání a draží se za vysoké ceny.



Šestistovky jsou sériové, spotřební foťáky, svým snadným ovládáním zamýšlené pro každého (jak prozrazují názvem i některé řady: OneStep, Easy, Pronto!). Prakticky každý model má zabudovaný blesk, dvě spouště (první fotí s bleskem a druhá bez), plastovou čočku a jednoduchou páčku pro korekci expozice.

Základní modely ostří od 1,2 metru do nekonečna pomocí jednoho fixního pole (to znamená, že všechno v tomto rozsahu by mělo být ostré – ve vzdálenosti mezi 1,2 a 1,5m jsou však fotografie nejostřejší). Některé „autofocus“ modely přepínají mezi více poli. Mnoho modelů 600 však disponuje další „close-up“ (přibližovací) plastovou čočkou, které umožňují ostřit už od 0.6 metru (typicky modely řady 636).



Polaroidy řady 600 jsou vhodné a dostačující pro běžné focení a lze s nimi dosáhnout velmi dobrých výsledků. V případě špatných světelných podmínek se lze vždy spolehnout na zabudovaný blesk. Důležité je nezapomínat na vzdálenost, ve které jsou schopny ostřit.
Pro preciznější a spolehlivější fotografování doporučujeme Polaroid SX-70, popsaný níže.

Polaroidy řady 600 obvykle prodáváme od 1190,- kč po 1990,- kč. Nejlevnější jsou aparáty řady Impulse, které fotí pouze s bleskem. Za 1299,- nabízíme Polaroid Impulse sautofocusem a většinu klasických šestistovek – tj. Polaroidy OneStep 600 nebo řadu 636.
Kolem 1500,- kč prodáváme například kousky z řad Supercolor, Lightmixer nebo Sun660, které mají krásný klasický design a jsou hůře dostupné. Nejdražší jsou ojedinělé kousky, třeba stylový Polaroid Supercolor RED, jehož cena se pohybuje kolem dvou tisíc.

Všechny druhy Polaroidů řady 600 můžete zakoupit zde.


           





            Polaroid Land Camera 1000, 2000, 3000


Polaroid Land Camera je v mnoha ohledech totožná s aparáty řady 600, akorát používá film typu SX-70 (citlivost 125 ASA) a nemá zabudovaný blesk (lze dokoupit externí). Je také plastový, akorát o trochu menší. Jméno fotoaparátu je poctou vynálezci Polaroidu Edwinu D. Landovi (není tedy určen na fotografování krajiny, jak by mohl zavádět název).
Bíločernýmodel 1000 s proužkem je velice oblíbený kvůli svému designu. 


Model 2000 umožňuje ruční ostření, které lze nastavovat v rozsahu 1 metr až nekonečno. Nicméně kvůli průhledovému hledáčku není možné ostrost přímo kontrolovat, což činí celý proces poměrně nepraktickým. Pokud však zaostříte správnou vzdálenost, výsledná fotografie bude o něco ostřejší než z klasické 600.

Model 3000, který se těžko shání, navíc disponuje dálkoměrem, čímž odstraňuje problémy s přesným měřením.

Všechny druhy Polaroidů řady 1000 můžete zakoupit zde.

            Polaroid SX-70


SX-70 je pokročilejší varianta pro ty, kdo vyžadují od Polaroidu více. Je to zrcadlovka, která má lepší optiku (sklěnenou čočku), větší hledáček a fotky z ní jsou viditelně ostřejší.


Největší přednost tohoto modelu je precizní ostření na blízkost až 20 centimetrů, takže v tomto směru máte fotky skvěle pod kontrolou. To dělá z SX-70 perfektní nástroj na portréty a práci s detaily. Má malou hloubku ostrosti, takže snadno dosáhnete rozostřeného pozadí (při největším přiblížení je však trochu extrémní).  



Některé modely mají zabudovaný sonar, díky kterému aparát po namáčknutí spoušti ostří automaticky (můžete přepínat i na ruční ostření). Sonar funguje jako netopýr, vydává vlny, které se k němu odražené vrací s informací o vzdálenosti předmětů. Je velice praktický, pokud člověk takzvaně „pálí od boku“ a nemá čas důkladně ostřit. Nemusí být ale stoprocentně spolehlivý, protože nemá ponětí, na co konkrétně jste chtěli ostřit vy.
Nevýhodu modelu SX-70 je, že nemá zabudovaný blesk, lze však dokoupit externí. Na rozdíl od řady 600 lze na SX-70 dokoupit i další zajímavé vybavení – například drátovou spoušť,  nebo makro čočku.



SX-70 je těžší a pevnější, protože má kovovou konstrukci, dobře sedí v ruce a pozor, je skládací. Stačí dva jednoduché pohyby a z foťáku se stane podlouhlá krabička. Složená SX-70 se tak pohodlně nosí a je neobvykle bytelná, protože citlivé části aparátu (například čočka) se obrátí dovnitř, jako když želva zatáhne hlavu do krunýře (což ale rozhodně neznamená, že s ní můžete bezstarostně bouchat).


SX-70 používá filmy Impossible SX-70, které mají citlovst 125 ASA. Po poměrně snadné úpravě je možné používat i film 600. Existuje i pozdější model SLR 680, který používá 600 filmy a má zabudovaný sonar a blesk (těžko se však shání).

Cena u nás se pohybuje od 5 tisíc do 7 tisíc. Cena modelu se odvíjí primárně od jeho konstrukce – ty levnější mají plastové tělo, ty dražší, bytelnější, jsou pochromované.
           

Fakt, že je SX-70 dražší a prohlašujeme ji za lepší neznamená, že je lepší pro všechny. V některých ohledech podstatně rozšiřuje možnosti Polaroidu řady 600 - kvalitnější optikou a precizním ostřením - což ale ne každý hned využije. Pro mnoho lidí může být mnohem praktičtější klasická 600 se zabudovaným bleskem, která na běžné zachycování momentek bohatě stačí! Je důležité také zmínit, že s každým Polaroidem můžete dělat krásné fotky, pokud se s ním dostatečně sžijete a pochopíte jeho možnosti.


Všechny druhy Polaroidů řady 1000 můžete zakoupit zde.